Můj příběh

Před 35 lety jsem vystudovala speciální pedagogiku a logopedii na UP v Olomouci, učila jsem na zvláštní škole, v logopedické mateřské škole jsem pracovala jako logoped.

Dnes mám svou vlastní speciálně pedagogickou poradnu, ve které se zabývám řečovou výchovou, prevencí, rozvojem a nápravou řeči a komunikace a komplexním rozvojem osobnosti dítěte, poruchami učení a chování. A nebojím se použít i zdánlivě nesouvisející metody a postupy a „ušít tak terapii na míru“.

Mám spoustu spokojených klientů a někteří za mnou jezdí i z velké dálky až z druhého konce republiky, protože jejich dítěti nabízím mnohem více, než jen nápravu komunikačních schopností. Z mnohých se stali naši dobří přátelé, jiní se vrací s dalšími svými ratolestmi, jezdí mi ukázat vysvědčení.  

MOC SI TOHO VÁŽÍM

                                                 a vím, že je to pro mě velká výzva a obrovská zodpovědnost je nezklamat. Vím, že komplexní péče přináší sladší ovoce.

Ale všechno to začalo velkým krachem.

Před více než 22 lety jsem nastoupila do Speciální logopedické MŠ jako logoped. Podařilo se nám s kolegyněmi a rodiči vytvořit opravdu přátelské prostředí plné důvěry.

Jenže pak přišel zlom. Samostatná SMŠ se rušila, logopeda nepotřebovali a byla jsem propuštěna.

Prásklo to tehdy se mnou o zem!

S nápadem otevřít vlastní poradnu tehdy přišli stávající rodiče. Můj úžasný manžel mě podpořil finančně i psychicky a…

…a tak jsem před 19-ti lety založila svou poradnu. Rozhodila jsem reklamu v obavách, jestli to vůbec bude fungovat. Měla jsem štěstí, že  zpočátku dvě skvělé logopedky a dvě bývalé kolegyně učitelky z SMŠ mi pomohly radami a materiály.

Z CELÉHO SRDCE JIM ZA TO DĚKUJI!

Postupem času se ke mě dostávali další rodiče, někteří z nich už se svým dítětem někam jinam chodili, ale nebyli zcela spokojeni nebo očekávali víc. 

Mnozí byli frustrovaní tím, že jejich dítě je nemožné, že jim nikdo nedokáže pomoct, zoufalí z pocitu, že jsou na to sami.

Ve školce je bombardují stížnostmi, jaký ten jejich mazánek je, že je agresívní, nezvladatelný, že si dělá, co chce, že ubližuje dětem, že mu nikdo nerozumí, že se nezapojuje, že strašně kreslí, že nechce kreslit, že když jí, tak je celý upatlaný, že nejí, že si nehraje s ostatními dětmi, že nespí, že spí dlouho, že strašně mluví, že je pořád poslední…

Ve škole mu nejde čtení, nedává pozor, vyrušuje, pořád se vrtí, “škrábe jako kocour”, nepamatuje si písmenka, nic si nepamatuje, nechce se učit, nepočítá, je pomalý, všichni na něho musí pořád čekat, vůbec neví, co čte, vynechává čárky a háčky, nerespektuje hranici slov, vynechává písmenka, a ty  diktáty – no hrůza!, tak jak šišlá, tak píše…

…ŽE TO JE PROSTĚ HROZNÉ DĚCKO!!!…

A pak tam u mě v poradně taková maminka sedí, vysype to ze sebe a pláče. “Co mám dělat! Je to moje zlatíčko, mám ho ráda. Je fakt tak hrozný?”

Tak si začneme hrát a povídat a po chvíli i z toho největšího skřítka je uzlíček, který je jen sám ze sebe nešťastný, že mu něco nejde, že pořád někomu nevyhovuje.   A co udělá nešťastné dítě – zlobí, aby na sebe strhlo pozornost nebo “vypíná”, ať neustále nemusí poslouchat kritiku. V obou případech ale nenasává informace, naopak uzavírá se. Tak se do toho zaplétá a zaplétá stále více, až je celý zašmodrchaný v pavučině, ze které se nejde bez pomoci vymanit ven.

Spolu pak postupně rozplétáme toto zašmodrchané klubíčko a ulevuje se jak dítěti, tak maminkám.

Jak se zvyšoval počet klientů, rozšiřovalo se spektrum problémů, které bylo nutno řešit. Bylo mi čím dál tím víc jasné, že mi nestačí doposud získané vědomosti a zkušenosti a nestačí mi zabývat se jen řečovou výchovou a schopností komunikovat, ale že potřebuji to celé uchopit komplexně.

Stále se něco učím. Jezdila jsem na logopedické, psychologické a pedagogické semináře a kurzy pořádané Asociací logopedů ve školství, grafomotorické kurzy, ale ještě mi tam něco chybělo. Něco, co by mi to všechno propojilo.  Začala jsem tedy hledat alternativní metody, mám za sebou spoustu seminářů osobního rozvoje, automatickou kresbu, Bachovy květové esence, reflexní lymfatické masáže, relaxační masáže, kineziologické cviky, harmonizaci čaker, andělské terapie, vnitřní dítě, čínská medicína, jóga, mohendžodáro, aktivace třetího oka….

Každý “těžký” neobvyklý klient byl pro mě výzvou a posunul mě dál.

Všechno souvisí se vším a všechno to lze propojit

a terapii “ušít na míru”.

Jenže nebýt mého propuštění, asi bych nikdy nenašla odvahu otevřít si svou poradnu a dělat to po svém. A být dnes tam, kde jsem a být taková, jaká jsem. Mít svobodu v tom, co a jak dělám.

DNES JSEM ZA TO VDĚČNÁ!

Před těmi 19 lety jsem začínala cca s 10 – 15 klienty z naší zrušené SMŠ za 50 Kč za návštěvu. Dnes mám, „díky bohu“, plno! Do dnešních dnů mi prošly rukama stovky dětí a cenu jsem si mohla dovolit postupně zvyšovat až na několikanásobek. Klienti se o mě dozvěděli od svých příbuzných nebo známých a jezdí i z daleka, protože ve svém okolí nenašli nikoho, kdo by pracoval s dětmi podobným způsobem.

A tak jsem si uvědomila, že pomocí e-booků mohu pomoci mnohem většímu počtu rodičů, z různých koutů naší země, kteří řeší stejné problémy se svými dětmi nebo hledají “trochu jinou poradnu”. Zároveň mohu pomoci maminkám v jejich nezáviděníhodné situaci – v roli rodiče – matky problémového dítěte.

SPOKOJENÁ MATKA = SPOKOJENÉ DÍTKO